Ochrana ohrožených druhů a práva vlastníků pozemků

Vědci z Masarykovy univerzity a dobrovolníci z ochranářských organizací pracují u Ivančic na záchraně sysla obecného, jehož kolonie v České republice v posledních desetiletích dramaticky ubyly. Záchranný projekt u Ivančic je příkladem toho, co se stane, když se zájmy ochrany přírody střetnou s každodenním využíváním krajiny. Sysel obecný je přitom chráněným druhem, a to znamená, že jeho ochrana není jen věcí dobré vůle, ale také závazné české legislativy. Pro vlastníky pozemků, na nichž chráněné živočichy žijí, z toho plynou konkrétní práva i povinnosti, jejichž porušení může mít vážné právní důsledky.

Co říká zákon o ochraně přírody a krajiny

Základním právním předpisem v oblasti ochrany přírody je zákon č. 114/1992 Sb. o ochraně přírody a krajiny, který platí v České republice od roku 1992. Zákon rozděluje chráněné druhy živočichů do kategorií, přičemž nejpřísnější ochranu požívají tzv. zvláště chráněné druhy. Tyto druhy jsou vyjmenovány v prováděcí vyhlášce č. 395/1992 Sb. a dělí se na kriticky ohrožené, silně ohrožené a ohrožené.

Sysel obecný patří mezi silně ohrožené druhy. Zákon mu zaručuje ochranu na všech místech výskytu, tedy bez ohledu na to, zda se nachází v chráněném území nebo na soukromém poli. To je klíčový bod, který mnoho vlastníků pozemků přehlíží. Ochrana druhu platí plošně, nikoli pouze uvnitř národních parků nebo chráněných krajinných oblastí.

Zákon konkrétně zakazuje zvláště chráněné živočichy chytat, chovat v zajetí, zraňovat nebo usmrcovat. Stejně tak zakazuje ničit nebo poškozovat jejich sídla, a to včetně nor, hnízd nebo míst rozmnožování. Pokud se na pozemku vlastníka vyskytuje kolonie sysla, ani posekat louku ve špatnou dobu není právně neutrální záležitost, pokud by mohlo dojít k vyrušení rozmnožujících se jedinců nebo k poškození jejich nor.

Chráněná krajinná oblast a národní park nestačí

Mnoho lidí si myslí, že přísná ochrana přírody se týká pouze území označených jako CHKO nebo národní park. To je omyl. Zákon č. 114/1992 Sb. skutečně zavádí zvláštní režimy pro chráněná území, kde platí přísnější pravidla pro stavby, zemědělskou činnost a lesní hospodářství. V CHKO jsou například zakázány nebo podmíněny souhlasem orgánů ochrany přírody rozsáhlé stavební zásahy, změny způsobu využití pozemků nebo aplikace chemických přípravků na půdu.

Avšak ochrana konkrétních druhů živočichů existuje mimo tato území stejně. Pokud tedy vlastník pozemku za hranicí CHKO zjistí, že na jeho louce hnízdí chřástal polní nebo žije kolonie sysla, nevyplývá mu z toho žádná výhoda v tom smyslu, že by mohl tyto živočichy ignorovat. Naopak, závazky vyplývající z druhové ochrany jsou identické.

Zároveň platí, že orgány ochrany přírody, tedy zejména krajské úřady a Agentura ochrany přírody a krajiny, mohou vydávat tzv. závazná stanoviska nebo souhlasy, bez nichž nelze některé činnosti na dotčených pozemcích legálně provádět.

Jaké sankce hrozí za porušení

Přestupky v oblasti ochrany přírody se mohou prodražit. Fyzická osoba, která poruší zákazy vyplývající z ochrany zvláště chráněných druhů, může dostat pokutu až 100 000 Kč. Právnická osoba nebo podnikající fyzická osoba riskuje pokutu až 1 000 000 Kč.

Za nejzávažnější porušení, například úmyslné usmrcení jedince kriticky ohroženého druhu nebo zničení jeho stanoviště, hrozí i trestněprávní odpovědnost. Trestní zákoník obsahuje v ustanovení § 299 skutkovou podstatu trestného činu neoprávněného nakládání s chráněnými volně žijícími živočichy a planě rostoucími rostlinami, za který lze uložit odnětí svobody až na tři roky, případně více, pokud je čin spáchán ve větším rozsahu nebo jako člen organizované skupiny.

V praxi se trestní stíhání pro tyto činy v České republice stále uplatňuje poměrně zřídka, ale to neznamená, že nehrozí. Správní pokuty jsou naopak reálnějším a rychlejším rizikem, zejména při kontrolách Českou inspekcí životního prostředí.

Zjistil jsem na svém pozemku chráněný druh. Co dál?

Prvním krokem je nekonat unáhleně. Pokud vlastník pozemku narazí na zvíře, které by mohlo být chráněným druhem, nebo identifikuje místo pravděpodobného hnízdění či nory, měl by dočasně odložit plánované práce v dané lokalitě a situaci ověřit.

Ověření je možné provést několika způsoby. Krajský úřad, konkrétně oddělení životního prostředí, poskytne informace o tom, zda je daný druh na lokalitě znám a jaký režim ochrany se uplatňuje. Agentura ochrany přírody a krajiny provozuje databáze výskytů chráněných druhů, do nichž je možné nahlédnout nebo s jejich pracovníky konzultovat situaci.

Pokud se ukáže, že jde skutečně o chráněný druh, vlastník pozemku má právo požádat o kompenzaci. Zákon č. 114/1992 Sb. v ustanovení § 58 umožňuje vlastníkům nebo nájemcům pozemků nárokovat náhradu újmy, která jim vznikla v důsledku omezení vyplývajícího z ochrany chráněných druhů nebo z existence zvláště chráněného území. Jedná se o mechanismus, který má zmírňovat ekonomické dopady ochrany přírody na soukromé subjekty.

Žádost o tuto náhradu se podává na příslušný orgán ochrany přírody. Výše náhrady se posuzuje individuálně a závisí na míře omezení a prokázané ekonomické újmě. V praxi tato řízení mohou být zdlouhavá a náhrady se nemusejí vždy rovnat plné hodnotě ušlého zisku nebo výdajů.

Kdy má smysl konzultovat situaci s advokátem

Právní otázky kolem ochrany přírody jsou složitější, než se zdá. Legislativa se prolíná s předpisy EU, zejména s tzv. směrnicí o stanovištích a směrnicí o ptácích, které tvoří základ evropského systému ochrany biodiverzity zvaného Natura 2000. Pozemky v soustavě Natura 2000 podléhají zvláštnímu režimu hodnocení dopadů plánovaných činností.

Advokát se znalostí správního a environmentálního práva pomůže zejména v těchto situacích. Za prvé, pokud orgán ochrany přírody vydal závazné stanovisko zakazující zamýšlenou stavbu nebo zemědělskou činnost a vlastník s tím nesouhlasí. Odvolání proti takovým rozhodnutím má přísné lhůty a procesní požadavky, jejichž nedodržení může vést ke ztrátě práva na přezkum.

Za druhé, pokud je zahájeno správní řízení o přestupku nebo trestní oznámení v souvislosti s poškozením biotopu chráněného druhu. I v případech, kdy vlastník jednal v dobré víře nebo na základě agronomického poradenství bez znalosti přítomnosti chráněného druhu, je právní zastoupení vhodné.

Za třetí, pokud vlastník usiluje o kompenzaci za omezení způsobená ochranou přírody a orgány ji odmítají poskytnout nebo navrhují částku, která neodpovídá skutečné újmě. Právní expertíza v kombinaci s odborným oceněním může výsledek řízení výrazně ovlivnit.

Za čtvrté, pokud vlastník pozemku chce uzavřít smlouvu o péči o chráněný druh nebo stanoviště s orgánem ochrany přírody, což je legislativně možné a může přinést finanční benefity, ale smlouva musí být správně nastavena z hlediska rozsahu závazků.

Ochrana přírody a zemědělská praxe

Středoevropská kulturní krajina vznikla staletími zemědělského hospodaření, a sysel obecný je toho paradoxním dokladem. Jeho přirozené prostředí jsou krátce pasené nebo kosené louky, tedy stanoviště, která sama o sobě vznikají lidskou činností. Problémem pro sysly nebylo zemědělství jako takové, ale jeho intenzifikace, chemizace a fragmentace krajiny.

Z pohledu vlastníků pozemků to znamená, že historické způsoby hospodaření mohou být ochraně přírody prospěšné a jsou někdy i podmínkou pro zachování dotačních titulů. Agroenvironmentální opatření v rámci Programu rozvoje venkova na takové způsoby hospodaření přímo připlácejí. Využití těchto nástrojů nicméně vyžaduje orientaci v podmínkách a správné smluvní zajištění.

Záchranné projekty jako ten u Ivančic ukazují, že ochrana biodiverzity v České republice není jen věcí zákonných zákazů, ale i aktivní spolupráce vědců, vlastníků půdy a orgánů státní správy. Pro vlastníky pozemků, kteří se v takové situaci ocitnou, je nejlepší strategií informovat se včas, nekomunikovat s orgány ochrany přírody bez přípravy a v případě sporu nebo komplikovanějšího procesu vyhledat právní pomoc.

Časté otázky

Mohu posečet louku, pokud na ní žijí chráněné druhy?

Záleží na druhu a na ročním období. Orgán ochrany přírody může vydat souhlas k hospodaření za podmínek, které ochrání reprodukční cyklus druhu. Bez předchozí konzultace je vhodné s pracemi počkat a situaci ověřit.

Musím oznámit, že jsem na svém pozemku zjistil výskyt chráněného živočicha?

Zákon explicitní oznamovací povinnost pro samotný výskyt nestanoví, ale pokud se chystáte provádět práce, které by mohly druh nebo jeho biotop poškodit, a nevíte, zda jde o chráněný druh, je konzultace s orgánem ochrany přírody v zájmu vlastníka.

Dostanu náhradu, pokud mi ochrana přírody zabrání využívat pozemek?

Ano, zákon o ochraně přírody a krajiny náhradu újmy vlastníkovi nebo nájemci umožňuje. Výše se posuzuje individuálně a je vhodné mít pro jednání s úřady právní zastoupení.

Co dělat, pokud dostanu pokutu od České inspekce životního prostředí?

Rozhodnutí o přestupku je možné napadnout odvoláním, a to ve lhůtě 15 dnů od jeho doručení. Nepodcenění tohoto kroku je zásadní, protože zmeškání lhůty znamená, že rozhodnutí nabude právní moci a pokutu bude nutné zaplatit. Konzultace s advokátem ještě před podáním odvolání je doporučena.