Když stát platí advokáty. Jak fungují veřejné zakázky na právní služby

Stát platí advokátům miliony korun za právní služby a v některých případech tají, co přesně bylo jejich úkolem. Upozornil na to server Novinky.cz v souvislosti se zakázkami týkajícími se holdingu Agrofert. Kauza otevírá širší a užitečnou otázku, která se týká každého, kdo se pohybuje kolem veřejných peněz. Jak vlastně stát a úřady najímají externí advokáty a kde jsou hranice mezi legitimní potřebou a netransparentním utrácením.

Tento text vysvětluje, jak zadávání právních služeb ve veřejném sektoru funguje, proč bývá kontroverzní a co z toho plyne pro podnikatele i běžné občany.

Proč si stát vůbec najímá externí advokáty

Úřady, ministerstva i státní podniky mají zpravidla vlastní právní oddělení. Přesto si v řadě případů najímají externí advokátní kanceláře. Důvody bývají legitimní. Jde o specializované agendy, na které interní právníci nestačí, například složité arbitráže, spory s mezinárodním prvkem, velké veřejné zakázky nebo obrana státu v miliardových sporech. V takových situacích dává smysl zaplatit specialistu, protože chyba by stát mohla přijít mnohem dráž.

Problém nastává tehdy, když se externí právní služby zadávají neprůhledně, bez soutěže, opakovaně stejným kancelářím nebo když úřad odmítá zveřejnit, co přesně si za veřejné peníze objednal. Právě utajení zadání je z hlediska kontroly veřejných výdajů nejcitlivější bod. Bez znalosti předmětu zakázky nelze posoudit, zda byla cena přiměřená a zda šlo o skutečnou potřebu.

Jak zákon o zadávání zakázek dopadá na právní služby

Právní služby mají v systému veřejných zakázek zvláštní postavení. Zákon o zadávání veřejných zakázek je řadí mezi takzvané zvláštní služby, u kterých platí mírnější režim než u běžných dodávek a stavebních prací. Zastupování před soudem nebo právní poradenství bezprostředně související s takovým řízením je dokonce v některých případech z působnosti zákona vyňato, protože jde o vztah postavený na osobní důvěře mezi klientem a advokátem.

To ale neznamená, že by úřad mohl utrácet libovolně. I u zakázek s mírnějším nebo vyňatým režimem platí obecné zásady hospodárnosti, transparentnosti a rovného zacházení. Zadavatel musí být schopen doložit, že vynaložil peníze účelně a že cenu nesjednal v rozporu s běžnou tržní úrovní. Právě proto je tajení zadání tak problematické, protože znemožňuje veřejnou kontrolu toho, zda byly tyto zásady dodrženy. Podrobnosti k pravidlům zadávání shrnuje portál o veřejných zakázkách.

Kde je hranice mezi důvěrností a utajováním

Advokáti jsou vázáni mlčenlivostí a to je základní pilíř jejich profese. Klient se musí spolehnout, že to, co advokátovi sdělí, zůstane důvěrné. U státu jako klienta ale vzniká napětí. Na jedné straně stojí legitimní potřeba důvěrnosti právní strategie, na druhé právo veřejnosti vědět, na co jdou peníze daňových poplatníků.

Řešení nespočívá v tom, že se zveřejní obsah právních porad nebo procesní taktika. To by skutečně poškodilo pozici státu ve sporu. Zveřejnit se ale má rámec zakázky, tedy komu byla zadána, za jakou cenu, na jaké období a v jaké obecné oblasti. Utajení už samotného předmětu plnění jde nad rámec ochrany mlčenlivosti a spíš brání kontrole. Dohledem nad dodržováním pravidel profese se zabývá Česká advokátní komora.

Co si z toho odnést jako podnikatel nebo občan

Pro podnikatele je z kauzy důležité poučení. Pokud sami usilujete o veřejnou zakázku, ať už právní, nebo jinou, počítejte s tím, že transparentnost je vaše ochrana, ne přítěž. Řádně vedená dokumentace, jasně definovaný předmět plnění a doložitelná cena vás chrání ve chvíli, kdy zakázku někdo zpochybní. Netransparentní zadání naopak přitahuje kontroly a spory.

Pro občana je poučení jiné. Veřejné zakázky, včetně těch na právní služby, jsou z velké části dohledatelné ve věstníku a v registrech smluv. Máte právo vědět, komu a za co stát platí. Když někde narazíte na to, že úřad odmítá zveřejnit předmět zakázky, je to legitimní důvod ptát se proč.

Kdy potřebujete advokáta vy

Ať už jde o spor s úřadem, o smlouvu, nebo o obranu vašich práv, platí stejné pravidlo jako u státu. Kvalitní advokát je investice, která se vyplatí u složitých a rizikových situací, kde by vlastní improvizace mohla vyjít dráž. Před uzavřením smlouvy si vždy nechte jasně vymezit rozsah služeb, způsob odměňování a předpokládaný rozsah práce, abyste se vyhnuli nepříjemným překvapením na faktuře.

Pokud hledáte advokáta na konkrétní agendu, zaměřte se na specializaci a na to, zda kancelář transparentně komunikuje o ceně. Právě otevřenost o odměně je dobrým znakem seriózního přístupu, ať už je klientem stát, firma, nebo jednotlivec.

Časté otázky

Smí si stát najímat externí advokáty?

Ano a v mnoha případech to dává smysl, zejména u specializovaných agend, mezinárodních sporů nebo obrany státu v miliardových kauzách, na které interní právníci nestačí.

Musí být zakázka na právní služby soutěžena?

Právní služby mají mírnější režim a některé úkony, například zastupování v konkrétním řízení, mohou být z běžného postupu vyňaty. I tak ale platí zásady hospodárnosti a transparentnosti.

Proč je tajení zadání problém?

Bez znalosti předmětu zakázky nelze posoudit, zda byla cena přiměřená a zda šlo o skutečnou potřebu. Utajení tak znemožňuje veřejnou kontrolu výdajů.

Chrání mlčenlivost advokáta i utajení ceny zakázky?

Ne. Mlčenlivost chrání obsah právní porady a strategie, ne základní rámec zakázky. Komu, za kolik a v jaké oblasti stát platí, má být veřejné.