Zákon proti zneužívání moci v rodině platí rok. První bilance ukazuje, kde funguje a kde nikoli

Podle bilance zveřejněné ČT24 uplynul přesně rok od účinnosti nového zákona o ochraně před domácím násilím a zneužíváním moci v rodině. Legislativa přinesla několik zcela nových nástrojů, které mají obětem umožnit rychlejší přístup k ochraně bez nutnosti čekat na výsledek trestního řízení. Rok fungování v praxi ukazuje jak silné, tak slabé stránky nové úpravy.

Co konkrétně zákon změnil

Do roku 2025 vypadal český právní rámec pro oběti domácího násilí následovně. Existovala možnost obrátit se na policii, která mohla vykázat násilníka ze společného obydlí až na deset dní. Existovala možnost podat trestní oznámení a čekat na výsledek. A existovala možnost podat u soudu návrh na tak zvané předběžné opatření, které bylo právně komplikované, časově náročné a v praxi je využívaly hlavně zkušenější právníci.

Nový zákon celý tento systém přeorganizoval. Klíčové změny jsou tři. Prvně policejní vykázání se prodloužilo z deseti dnů na dva měsíce s automatickým prodloužením při podaném návrhu na dlouhodobou ochranu. Druhou změnou je zjednodušené soudní řízení o dlouhodobé ochraně, které soudy musí rozhodnout do patnácti dnů. A třetí změnou je zavedení funkce specializovaného soudce pro domácí násilí u každého okresního soudu, který má právo jednat urychleně a s ohledem na specifika těchto věcí.

Statistika prvního roku

Podle veřejně dostupných čísel Ministerstva spravedlnosti narostl počet podaných návrhů na dlouhodobou ochranu podle nového zákona o zhruba padesát procent oproti počtu předběžných opatření podaných za analogické období před účinností. Soudy vydaly za rok přes pět tisíc rozhodnutí o dlouhodobé ochraně, z nichž převážnou většinu tvořilo prodloužení policejního vykázání.

Toto číslo má několik čtení. Optimistické čtení říká, že oběti nyní snadněji nacházejí cestu k ochraně a využívají ji dřív, než se situace vyhrotí do fyzického útoku. Kritické čtení říká, že skutečný počet obětí domácího násilí v Česku se pravděpodobně pohybuje kolem sto tisíc ročně, a pět tisíc řešených případů znamená, že drtivá většina obětí stále zůstává mimo systém.

Kde nový zákon skutečně funguje

V praxi se ukazuje, že zákon nejlépe funguje ve třech scénářích. První je situace, kdy oběť má stabilní zázemí, jasné důkazy a rychle se obrátí na policii. Policejní vykázání se pak plynule přemění v soudní ochranu a oběť má dva měsíce klidu, během kterých může vyřešit své další právní kroky, například rozvod nebo úpravu péče o dítě.

Druhým scénářem je situace se svědky. Nový zákon umožňuje soudu opřít se o svědectví sousedů, kolegů nebo pracovníků intervenčních center. To výrazně zvedá pravděpodobnost rozhodnutí ve prospěch oběti, i když pachatel své jednání popírá.

Praktický pomocník k tématu existuje jako [katalog právních vzorů](/produkty/50-pravnich-vzoru). Třetím scénářem je opakované násilí, kdy oběť už dříve podala trestní oznámení, které se ale nedostalo k odsouzení. Nový zákon umožňuje soudu vzít v úvahu i tyto předchozí incidenty jako důkaz stálého vzorce chování. Advokát, který tuto argumentaci umí, dokáže pro klientku vyjednat dlouhodobou ochranu i bez čerstvého fyzického napadení.

Kde zákon selhává

Kritici, mezi kterými figurují jak akademici, tak samotné intervenční organizace, upozorňují na několik systémových problémů. Za prvé, u obětí ekonomického a psychického násilí bez fyzických stop je dokazování mimořádně obtížné. Soudy v praxi tíhnou k tomu, aby dlouhodobou ochranu přiznaly primárně tam, kde jsou zjevné fyzické důkazy.

Za druhé, ochrana proti pachateli neřeší otázku bydlení. Pokud oběť s pachatelem bydlí ve společném bytě nebo domě, může sice získat ochranu, ale problém, kde bude bydlet ona nebo pachatel během dvouměsíčního vykázání, zůstává neřešený. V praxi to znamená, že mnohé oběti se po vypršení vykázání vracejí do stejného obydlí a cyklus násilí pokračuje.

Za třetí, děti obětí často stále nemají v procesu vlastní hlas. Zákon sice umožňuje soudu vyslechnout dítě starší dvanácti let, ale u mladších dětí je jejich zkušenost s domácím násilím prakticky bez váhy. Podle informací České advokátní komory advokáti specializovaní na rodinné právo dlouhodobě upozorňují, že právě děti jsou v praxi tou skupinou, jejíž ochrana se nezlepšila dostatečně.

Kdy má smysl kontaktovat advokáta

Pokud vy nebo někdo z vašeho okolí čelí situaci, kde je nutné využít nový zákon, doporučujeme zvážit advokáta ve třech konkrétních chvílích. Prvně po policejním vykázání, kdy je potřeba do dvou měsíců podat návrh na dlouhodobou ochranu. Termíny jsou napjaté, dokumentace potřebná a advokát dokáže návrh připravit tak, aby soud rozhodl bez zbytečných výhrad.

Druhou chvílí je situace, kdy pachatel podává vlastní návrh na zrušení ochrany. To se stává poměrně často, pachatelé se obracejí na soud s tvrzením, že se změnily poměry nebo že oběť ochrany zneužívá. Bez advokátního zastoupení má oběť v tomto řízení nižší pravděpodobnost úspěchu.

Třetí chvíle přichází, když se ochrana propojí s rozvodem, úpravou péče o děti nebo majetkovým vypořádáním. To jsou samostatná řízení, která mají svá pravidla a lhůty. Kompetentní rodinný advokát dokáže tato řízení propojit do jednoho strategického plánu a ušetřit oběti měsíce zbytečného chaosu.

Co si z prvního roku odnést

Nový zákon proti domácímu násilí patří mezi nejvýznamnější reformy rodinného práva posledního desetiletí. Fungovat začal a v celé řadě konkrétních případů reálně zlepšuje ochranu obětí. Zároveň má limity, které jsou dnes už dobře popsané, a které se v příštím legislativním kole pravděpodobně budou muset revidovat.

Pro veřejnost je klíčové vědět, že tyto nové nástroje existují a že jsou v praxi dostupné. Pro oběti platí, že první krok, tedy obrácení se na policii nebo do intervenčního centra, spouští sérii lhůt a možností, které dřív neexistovaly. A pro advokáty specializované na rodinné právo je nový zákon příležitostí posunout obhajobu obětí na kvalitativně jinou úroveň, než jaká byla ještě před rokem představitelná.