Jak soud zjišťuje názor dítěte v opatrovnickém sporu a jaká má dítě práva

Případ pražské soudkyně, kterou podle zpravodajství serveru Novinky potrestali za způsob, jakým vedla pohovor s dětmi v opatrovnickém sporu, otevírá téma, které se týká mnoha rozvádějících se rodičů. Jak vlastně soud zjišťuje, co si dítě přeje, a jaká práva dítě v takovém řízení má. Pro rodiče, kteří stojí na začátku sporu o péči nebo o styk, je užitečné vědět, co je zákonný standard a co už za hranu jde. Následující text není o konkrétní kauze, ale o pravidlech, která platí pro každé opatrovnické řízení.

Co je opatrovnické řízení

Opatrovnické řízení je soudní řízení ve věcech péče o nezletilé děti. Rozhoduje se v něm o svěření dítěte do péče jednoho z rodičů, do střídavé nebo společné péče, o výživném a o úpravě styku s druhým rodičem. Řízení se může zahájit na návrh rodiče, ale soud ho v zájmu dítěte zahajuje i sám, takzvaně bez návrhu. To je jeden z rysů, který odlišuje spory o děti od běžných civilních sporů. Soud tu nehájí zájem žádného z rodičů, ale nejlepší zájem dítěte.

Právě pojem nejlepší zájem dítěte je určující pro celé řízení. Neznamená to, že soud udělá to, co dítě řekne. Znamená to, že názor dítěte je jedním z důležitých podkladů, který soud musí zjistit a vzít vážně, ale poměřuje ho s dalšími okolnostmi, jako je stabilita prostředí, vazby na sourozence nebo výchovné schopnosti rodičů.

Právo dítěte být slyšeno

Základem je pravidlo, že dítě, které je schopno si vytvořit vlastní názor, má právo se k věci vyjádřit. Vychází to z občanského zákoníku i z Úmluvy o právech dítěte, kterou je Česká republika vázána. Zákon výslovně počítá s tím, že u dítěte staršího dvanácti let se předpokládá, že je schopno informaci přijmout, vytvořit si názor a sdělit ho. To ale neznamená, že mladší dítě je automaticky bez hlasu. I u mladších dětí soud jejich vyjádření zjišťuje, jen citlivěji a obvykle jinou formou.

Soud může názor dítěte zjistit několika způsoby. Může dítě vyslechnout přímo, a to zpravidla bez přítomnosti rodičů, aby na něj nikdo netlačil. Může využít orgán sociálně právní ochrany dětí, tedy takzvaný OSPOD, nebo si vyžádat vyjádření znalce, typicky dětského psychologa. Cílem je zjistit skutečný postoj dítěte, ne postoj, který mu jeden z rodičů předříkal. Pohovor s dítětem má být veden šetrně, tempem a jazykem přiměřeným věku a nemá dítě zatěžovat konfliktem rodičů. Právě způsob vedení takového pohovoru bývá předmětem kritiky i kárných řízení, protože necitlivě vedený rozhovor může dítěti ublížit.

Kdo dítě v řízení zastupuje

Zvláštností opatrovnických sporů je, že dítě v řízení nezastupují jeho rodiče. Mezi rodiči a dítětem totiž hrozí střet zájmů, každý z rodičů prosazuje své vlastní řešení. Proto soud dítěti pro řízení ustanoví takzvaného kolizního opatrovníka, kterým je nejčastěji OSPOD. Ten má hájit zájem dítěte nezávisle na obou rodičích. Kolizní opatrovník s dítětem mluví, zjišťuje poměry v obou domácnostech a podává soudu zprávu i návrh, jak by mělo být rozhodnuto.

Rodiče někdy tuto roli podceňují a berou OSPOD jen jako formalitu. Ve skutečnosti má jeho stanovisko na výsledek řízení velkou váhu. Proto se vyplatí se sociální pracovnicí komunikovat věcně, umožnit šetření v domácnosti a nedělat z dítěte spojence proti druhému rodiči. Snaha navádět dítě se u zkušeného pracovníka i soudu obvykle pozná a rodiči spíš uškodí.

Kdy si vzít advokáta

V opatrovnickém řízení není zastoupení advokátem povinné, rodič může jednat sám. U jednoduchých a nekonfliktních dohod to často stačí, zvlášť když se rodiče shodnou a soud jen schvaluje jejich dohodu o péči a výživném. Jakmile ale spor eskaluje, objeví se obvinění z manipulace, návrhy na předběžná opatření nebo znalecké posudky, situace se rychle zkomplikuje. Advokát specializovaný na rodinné právo pomůže formulovat návrhy, připraví rodiče na jednání a ohlídá lhůty a procesní postup, na kterých leckdy stojí výsledek.

Kdo na advokáta nemá prostředky, může požádat o ustanovení zástupce soudem nebo se obrátit na bezplatnou právní pomoc. Přehled advokátů a informace o poskytování právních služeb spravuje Česká advokátní komora. Obecné informace o fungování soudů a rodinného práva nabízí také portál justice.cz provozovaný Ministerstvem spravedlnosti.

Na co si dát pozor

Nejčastější chybou rodičů je vtahování dítěte do konfliktu. Dítě nemá být poslem vzkazů, svědkem hádek ani rozhodčím. Soud i OSPOD tohle sledují a schopnost rodiče chránit dítě před sporem je jedním z kritérií pro svěření do péče. Druhou častou chybou je podcenění přípravy. Kdo přijde k soudu bez jasného návrhu a bez podkladů o poměrech dítěte, oslabuje svou pozici. A do třetice, řešení sporu smírem, například prostřednictvím rodinné mediace, bývá pro dítě i pro rodiče lepší než dlouhé soudní tažení, ze kterého nikdo neodejde jako vítěz.

Časté otázky

Od kolika let se soud ptá dítěte na názor?

Zákon předpokládá, že dítě starší dvanácti let je schopno si vytvořit a sdělit vlastní názor. I mladší dítě má ale právo být slyšeno, soud jeho postoj zjišťuje citlivější formou, často přes psychologa nebo OSPOD.

Musí soud rozhodnout tak, jak si dítě přeje?

Ne. Názor dítěte je důležitý podklad, ale soud rozhoduje podle nejlepšího zájmu dítěte a poměřuje jeho přání s dalšími okolnostmi. Přání dítěte tedy soud zohlední, ale není jím vázán.

Kdo zastupuje dítě v opatrovnickém řízení?

Dítě zastupuje kolizní opatrovník, kterého soud ustanoví, protože rodiče kvůli střetu zájmů dítě zastupovat nemohou. Nejčastěji jím je orgán sociálně právní ochrany dětí, tedy OSPOD.

Potřebuji ve sporu o dítě advokáta?

Povinné to není, ale u konfliktních sporů se advokát vyplatí. Pomůže s návrhy, předběžnými opatřeními, lhůtami i přípravou na jednání. Při nedostatku prostředků lze požádat soud o ustanovení zástupce nebo využít bezplatnou právní pomoc.